17. listopad

Dobu, kdy se nesmělo říct, co si člověk myslí, nezažily. A právě proto je důležité, aby o ní slyšely – citlivě, prožitkově, lidsky.
Aby si mohly položit otázky: „Jaké by to bylo? Co bych cítil/a já?“
Využili jsme skvělý projekt od Kateřiny Hrabíkové zodpovědná výuka „Stezka v době nesvobody“ https://www.zodpovednavyuka.cz/blog/

Na základě poslechu příběhů dětí, které v té době žily, jsme si kladli otázky a porovnávali jejich život se životem dnes. Při tom jsme se krásně prošli venku a užili si podzimní sluníčko.

Děti na prvním stupni jsou ještě malé a slova jako „svoboda“ jsou pro ně ještě spíše abstraktní pojmy. Odvaha pro ně často znamená nebát se dojít někam v noci potmě nebo do sklepa plného pavouků pro marmeládu. Postupně jsme se ale dostali i k tomu, že odvaha může znamenat říci, co si skutečně myslím, třeba i paní učitelce ve škole nebo rodičům.

Je důležité si připomínat to, k čemu jsme se dostali ve vyluštěné tajence, že: SVOBODA NENÍ SAMOZŘEJMOST.